Literatura pro děti, literatura pro děti a mládež (LPDM) neboli dětská literatura je část literatury určená dětskému a mladému čtenáři, která svoji úpravou a obsahem knih přispívá k mentální, etické a estetické výchově čtenáře a je jim uzpůsobena. Má dvě hlavní větve - literaturu pro děti (zhruba 6-12 let) a literaturu pro mládež či dospívající (12-18 let), mezi nimiž je znatelný předěl co do formy i tematiky. Rozlišují se intencionální literatura pro děti, která je psána pro dětského čtenáře záměrně, a neintencionální literatura pro děti, která byla psaná původně pro dospělé, ale dnes ji čtou děti (např. J. Verne, bratři Grimmové, H. Ch. Andersen, J. Swift, D. Defoe, W. Scott, K. May, v české literatuře - B. Němcová, K. J. Erben). Může probíhat i opačný proces – např. dětem původně určené Jiráskovy Staré pověsti české byly značně oblíbené i mezi dospělými. Vliv literatury na dítě je nenahraditelný. U dítěte se poslechem čtených příběhů a později jejich vlastní četbou probouzí obrazotvornost, cit pro jazyk, dochází k rozšiřování slovní zásoby. Jde o prostředek, jak dítě nenásilně vzdělávat a nutit ho k přemýšlení. Dítě si zároveň vštěpuje estetické a především mravní zásady a hodnoty. Source: Wikipedia (cs)