Dějiny Islandu jsou dějinami současného státu Island rozkládajícího se na stejnojmenném ostrově. Vzhledem ke své izolovanosti od zbytku Evropy byl Island ušetřen pustošení evropských válek, ale neminula ho řada jiných evropských vlivů, od Černé smrti, až po rozšíření protestantismu. Dějiny Islandu byly také poznamenány řadou přírodních katastrof způsobených relativním geologickým mládím ostrova a pokračujícím růstem sopečných erupcí. Historii lidských dějin na Islandu začali patrně psát mniši z Irska, ale tradičním datem počátku evropského osídlení je rok 874, vztahující se k připlutí vikinských mořeplavců z Norska a Britských ostrovů. Nakonec se usazovali na ostrově hlavně Norové. Roku 930 místní náčelníci založili sněm Althing, obvykle označovaný za nejstarší parlament světa. Koncem 10. století se na Island rozšířilo křesťanství, díky norskému králi Olafu Tryggvasonovi, který přinutil ke konverzi obyvatele na všech norských územích. Na Norsku si však v této éře Island udržoval relativní nezávislost. To se změnilo až v období zvaném Sturlungs, ve 13. století, kdy byl Island oslaben vnitřním konfliktem a následně podřízen Norsku tak zvanou Starou smlouvou (1262-1264). Norsko bylo v roce 1319 spojeno se Švédskem, a r. 1376 s Dánskem. Nakonec byly všechny tři státy sjednoceny v Kalmarské unii (1397–1523). Když se unie rozpadla, připadl Island Dánsku. Dánové zavedli tzv. dánsko-islandský obchodní monopol, což bylo pro islandskou ekonomiku velmi škodlivé. 17. a 18. století se tak stalo érou chudoby, ještě zhoršenou velkými přírodními katastrofami, jako byl výbuch sopky Laki roku 1783. Sopka (přesněji série sopek) tehdy přivodila jednu z největších sopečných katastrof ve zdokumentované historii lidstva. Byla aktivní osm měsíců a zahubila čtvrtinu islandské populace. Katastrofa je na Islandu známa jako Móðuharðindin. V souvislosti se vznikem moderního nacionalismu v Evropě se i na Islandu v 19. století objevilo hnutí za nezávislost na Dánsku. Důležitým mezníkem na cestě k ní bylo obnovení Althingu v roce 1844 (Dánové pravidelná zasedání Althingu zrušili roku 1799). Vyšší míru autonomie Island získal po první světové válce, kdy 1. prosince 1918 vzniklo Islandské království, v personální unii s královstvím dánským. Během druhé světové války Island vyhlásil neutralitu, ale kvůli jeho strategické poloze ho bez odporu obsadili Britové a posléze je vystřídali Američané. To ještě více oslabilo vazby na Dánsko. V roce 1944 Island vyhlásil republiku, čímž se přetrhla poslední vazba s Kodaní. Roku 1949 se Island stal zakládajícím členem Severoatlantické aliance, nezapojil se však do evropského integračního procesu. Jeho ekonomika pak rychle rostla, byť o její jádro, tedy rybolov, musel Island vést řadu mezinárodních sporů. Od 90. let začal Island měnit strukturu své ekonomiky a chtěl být "ukázkově postindustriální" ekonomikou založenou na službách, především finančních. V důsledku toho na něj ovšem drtivě dopadla světová finanční krize roku 2008. Tento otřes vedl k velké restrukturalizaci islandské politiky. Source: Wikipedia (cs)