Edice ve smyslu edice pramenů znamená vydání historických pramenů v tištěné podobě jako výsledek práce editora. Termín se používá v oblasti pomocných věd historických – v diplomatice, paleografii, epigrafice, heraldice, kodikologii, numismatice a sfragistice. Edice lze rozdělit na edice vědecké, sloužící vědeckému výzkumu, a vědeckopopulární, které jsou určeny také širší veřejnosti a slouží i jako prostředek popularizace historie. Vědecké edice obsahují informace kriticky zhodnocené, jsou samostatnými vědeckými díly. Dokumenty jsou podrobeny přísné kritice pramenné, historické i textologické. Edice se mohou vymezovat z různých hledisek – tematických, územních či časových i z jejich kombinace. Dokumenty mohou být vybrány z jednoho či z více archivních fondů (sbírek), V úvodu edice bývá obvykle uveden abecední seznam zkratek, chronologický či tematický soubor obsažených dokumentů (rozvrh), vlastní úvod, dále komentáře s poznámkovým aparátem a rejstříky. V diplomatických edicích se rozlišuje několik typů edičních publikací. Jedná se zejména o edice ve vlastním slova smyslu, kde je diplomatický materiál (pramen) publikován v plném znění a v některých případech též s kompletním komentářem (resp. poznámkovým aparátem) nezbytným pro širší vědecké poznání daného pramene a obsahujícím mimo jiné informace o vlastnostech a původu pramene. Dalším typem edičních publikací jsou regesta (regestáře) publikující pouze výtah (regest) z pramene, nikoliv text celý. Pro vědecké účely se v edicích reprodukují i dokumenty nepísemné povahy. Source: Wikipedia (cs)